Citlivá výstelka jícnu nebyla na rozdíl od žaludku stvořena k tomu, aby snášela kontakt s tak leptavými látkami, a proto reaguje podrážděně a bolestivě. Vaše strava je nepochybně důležity - a možná ten nejdůležitější - faktor, který určuje zda vás pálení žáhy postihne, jak silné bude a zda se v průběhu let zhorší.
Někteří lidé se mohou narodit k pálení žáhy anatomicky náchylnější, ale nejčastěji je předurčení skryto ve složení vašeho jídelníčku, tvrdí doktor Donald Castell, profesor medicíny na Lékařské fakultě Pensylvánské univerzity a přední odborník v tomto oboru. Také si myslí, že strava se obrovskou měrou podílí jak na vzniku, tak i na zhoršení pálení žáhy. Pálení žáhy ani nutně není důsledkem stárnutí. "Většina mých pacientů s pálením žáhy jsou dvacátníci, třicátníci a čtyřicátníci," říká. "Avšak jakmile vás jednou reflux, podobně jako cukrovka nebo vysoký krevní tlak, postihne, už se ho nezbavíte."
Když se člověk přejí, může čas od času pálení žáhy postihnout každého. Cílem je zabránit tomu, aby se řídkého nebo příležitostného pálení žáhy nevyvinul chronický problém. Pokud tedy pálením žáhy netrpíte pravidelně, je strava velice důležitá, aby tomuto onemocnění zabránila, a pokud vás již postihlo, je ještě důležitější, aby mu znemožnila projevovat se anebo se zhoršovat.
Jak k pálení žáhy dochází
V první řadě je na vině nesprávná činnost sfinkteru ezofágu, malého svalnatého kroužku, který odděluje jícen od žaludku. Úkolem sfinkteru je udržovat obsah žaludku skutečně v žaludku, tedy tam, kam patří. Obvykle to funguje tak, že když polknete, tento sval se uvolní a umožní potravě projít do žaludku. Pak se rychle pevně uzavře. Ale tento svalový prstenec může, stejně jako staré gumové těsnění, ochabnout a natáhnout se, takže se už nedovírá těsně. Nebo se může uvolnit a otevřít se v nesprávnou dobu. V každém případě však vytváří otvor pro žaludeční kyselinu a částečně strávenou potravu, které se vyplavují zpět do jícnu, kde přicházejí do styku s citlivými buňkami a vyvolávají pálivý pocit a trpkou kyselou příchut' v ústech.
Některé potraviny nepochybně působí jako svalový relaxans, který pružný kroužek nutí zlenivět a rozevřít se. Protože uvnitř žaludku je větší tlak než vně, takové povolení zmíněného kroužku způsobuje vystříknutí obsahu žaludku a kyseliny nahoru do jícnu. Pokud k tomu dochází dostatečně často, jícen se kvůli opakovanému vystavení kyselině může zanítit. Pak záchvaty bolesti může způsobit i pouhé polknutí jistých dráždivých potravin. Pálení žáhy tedy může být způsobeno jak potravinami pohybujícími se dolů, tak i zpětným chodem, který žaludečním št'ávám umožňuje dostat se nahoru. Čím jsou žaludeční št'ávy kyselejší, tím je samozřejmě palčivý pocit a možné poškození stěny jícnu větší.
Deset potravin, které vyvolávají pálení žáhy nejsilněji:
- čokoláda
- tuky
- máta peprná
- česnek
- cibule
- pomerančová štáva
- pálivá omáčka
- rajčata
- káva
- alkohol
Čtyři způsoby, jak strava podporuje pálení žáhy
1. Určité potraviny mohou uvolnit sfinkter, a tak jej otevřít a umožnit žaludeční kyselině vracet se do jícnu. Mezi tyto potraviny patří čokoláda, máta peprná, větrové bonbóny, tučné potraviny, alkohol a pravděpodobně i cibule. Jako vodítko vám může sloužit to, že potraviny, po kterých říháte, mohou způsobit i pálení žáhy.
2. Potrava může zvýšit kyselost žaludečních št'áv, které pak při návratu do jícnu působí větší bolest. Vylučovánížaludeční kyseliny běžně zvyšuje káva (s kofeinem i bez kofeinu), koly, pivo a mléko.
3. Potraviny jako citrusy, rajčata, kořeněné pokrmy a káva mohou po spolknutí přímo působit na již poškozený jícen a vyvolat podráždění a pálení.
4. Jíte-li příliš rychle a příliš mnoho, můžete tak přeplnit žaludek, že jeho obsah tlačí na oslabený sfinkterový sval, a ten se pak otevře. Lehnete-li si příliš brzy po jídle, a zvláště pokud ulehnete na pravý bok, dojde i ke zneužití gravitace, potrava tlačí na sval nutí jej otevřít se. Nosíte-li příliš hodně váhy kolem pasu, může se tlak na sfinkter také zvýšit, sval oslabit a podněcovat zpětný chod. V tomto případě proti záchvatům pálení žáhy často pomáhá zhubnutí.
z knihy Jean Carperové: POTRAVINY zázračné léky
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Funkce epifýzy může být mnohem hlubší
Epifýza (pineal glang). (wikimedia)
Epifýza nebo také šišinka mozková je životně důležitým orgánem v našem mezimozku. Nachází se sice uvnitř naší lebky, ale často je označována za neviditelné třetí oko.
Není divu – aby mohla tato žláza fungovat, potřebuje čisté, nefiltrované denní světlo, které jí umožní zaštítit důležité tělesné procesy. Epifýza převádí světelnou energii na elektrochemický impulz, který přímo napájí jinou důležitou součást mezimozku, tzv. hypothalamus. Ten podle lékařů připravuje soustavy orgánů na zvýšenou zátěž, v přeneseném slova smyslu umožňuje příjem a výdej hormonů.
Epifýza (šišinka) je malé tělísko o rozměrech cca 8-10 mm na délku a 6-7 mm na šířku. Vědci zjistili, že epifýza extrémně reaguje na světlo a svou strukturou dokonce připomíná jakési primitivní oko.
Tato žláza produkuje důležité hormony, především melatonin, který je produkován právě během tmy, takže způsobuje u člověka ve večerních hodinách nutkání ke spánku a celkové regeneraci těla. Nedostatek tohoto hormonu u člověka způsobuje nespavost. Schopnost tvorby melatoninu se s postupujícím věkem u člověka snižuje.
Ve vědeckých kruzích je všeobecně známo, že u lidí, kteří se nacházejí ve stavu meditace nebo transu, vytváří epifýza větší množství tohoto hormonu. Některé farmaceutické společnosti vyrábějí tzv. melatoninové tablety, které například pomáhají pilotům a letuškám se vyrovnat se změnami časového pásma.
Takzvaná melatoninová hypnotika (někdy také nazývaná hypnotika čtvrté generace) údajně podle vědců nezpůsobují závislost a nastartují přirozenou tvorbu melatoninu (řekl bych, že by se o tom dalo polemizovat). Melatonin má vliv i na stáří, a proto je také nazýván hormonem mládí.
Vědci začínají zjišťovat, že funkce epifýzy by mohla být mnohem hlubší. S epifýzou bylo učiněno bezpočet pokusů.
Vědci ale začínají zjišťovat, že funkce epifýzy by mohla být mnohem hlubší. S epifýzou bylo učiněno bezpočet pokusů. Při jednom z těchto pokusů bylo zjištěno, že kdyby člověk přišel o obě oči a anatomická část v přední části šišinky by byla vystavena světlu, tajemný orgán by mohl reagovat na podněty podobně jako naše oči.
V souvislosti s epifýzou vědci také zjistili, že používání slunečních brýlí může narušit příjem a výdej hormonů v této žláze. Americká dermatoložka Patricia C. McCormack říká: ,,Omezte nošení slunečních brýlí, protože sluneční brýle omezují světlo putující z očí do epifýzy. Brýle a kontaktní čočky vás okrádají o energii tím, že blokují určité ultrafialové paprsky, které putují přes oči do šišinky mozkové.“
Americký badatel Roy Mankowitz říká: ,,Stinnou stránkou nošení slunečních brýlí je, že to zasahuje do částí endokrinního systému (žlázy s vnitřní sekrecí), jehož součástí je i epifýza, která reaguje na světlo. Fungovaní epifýzy plně nechápeme, ale z toho, co víme, bychom si s ní neměli zahrávat“.
Některé duchovní tradice říkají, že kdysi dávno používal každý člověk třetí oko. Toto oko bylo viditelné a spočívalo uprostřed obočí, u kořene nosu. Časem však člověk začal duchovně upadat a jeho schopnost používat tento orgán se vytratila.
V tradici Východu i Západu se epifýza odedávna spojovala s duší a představivostí. Dokonce i řecký anatom Herofilus, který žil ve 4. století před Kristem, tvrdil, že epifýza kontroluje tok myšlenek. Učenci novověku předpokládali, že je sídlem obrazotvornosti a díky ní má naše duše i mysl vliv na fyzické tělo.